V tomto článku budu trochu opakovat informace ze článku Krok, ale zároveň si pobídky a pomůcky probereme více podrobně. Jak již bylo napsáno ve článku Krok, pomůcky se dělí na hlavní a vedlejší. Dalo by se říct, že bez hlavních pomůcek byste se neobešli, ale bez vedlejších ano. Začneme pomůckami hlavními.
Pomůcka sedem
Pomůckou sedem se rozumí posouvání vlastního těžiště. Hřbet koně můžeme zatížit jednostranně, oboustranně nebo odlehčit. Každou změnu těžiště jezdce kůň velmi dobře vnímá. Ke správnému používání této pomůcky je ale nezbytný klidný a pružný sed, jinak kůň nebude na tuto pomůcku tak dobře reagovat. Začněme oboustranným zatížením. Oboustranné zatížení využíváme vždy, když chceme po koni, aby více aktivoval zadní nohy. Tedy při všech přechodech (ať už do vyššího nebo nižšího chodu) a také při zastavení. Tato pomůcka se provádí tak, že jezdec napne křížové a břišní svaly a hlouběji dosedne do sedla. Pokud je to nutné, lze tuto pomůcku použít i na několik po sobě jdoucích kroků nebo cvalových skoků. Nikdy se ale nesmí stát, že jezdec začne tuto pomůcku používat neustále. Pokud ji budeme využívat neustále, kůň se otupí a na pomůcku přestane reagovat. Jednostranné zatížení se využívá tehdy, když je po koni vyžadováno přistavení - obraty, kruhy. Při pohybu na kruhu jezdec více zatíží vnitřní sedací kost, nepatrně sníží vnitřní kyčel a více našlápne vnitřní třmen. Kůň se přirozeně pohybuje ve směru zatížení. Důležité je, aby záda zůstala rovná a obě ramena byla ve stejné výšce. Častou chybou je, že jezdec nakloní trup dovnitř v domnění, že více zatížil vnitřní sedací kost. Ale při naklonění trupu dovnitř jezdec více zatíží právě vnější sedací kost a pomůcka se pro koně stává matoucí.
Pomůcka holení
V závislosti na poloze holení je kůň holeněmi pobízen buď vpřed, nebo do stran. Pokud obě holeně působí naráz na zadním okraji podbřišníku, kůň tuto pobídku chápe jako pohyb vpřed. Abychom dosáhli pohybu do strany, působíme pouze jednou holení za podbřišníkem. Důležité je, aby se při pobízení nezměnila poloha kolen, stehen a pat jezdce. Pobídky holení se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní pobídkou je pobízecí pomůcka, která nutí koně k větší činnosti. Používáme ji když potřebujeme změnit ruch, přejít do nižšího nebo vyššího chodu, při změně ohnutí... Důležité je, aby jezdec koně pobídl právě ve chvíli, kdy je zadní noha na stejné straně jako pobízecí holeň ve fázi odrazu. Velmi důležité je tedy znát nohosled koně v různých chodech a také mít jistý cit pro to, abyste cítili pohyb koně pod sebou. Jako příklad si uvedeme klus. Za předpokladu, že jezdec na jízdárně vysedává na správnou nohu (na vnější), aby dosáhl většího podšlápnutí vnitřní zadní nohy koně, musí koně pobídnout vnitřní nohou ve chvíli, kdy se sám zvedá ze sedla. Protože v tento moment se ve fázi odrazu nachází právě vnitřní zadní noha a vnější přední. Pasivní pomůckou jsou holeně volně přiložené na boku koně. Každá aktivní pobídka se musí stát pasivní právě ve chvíli, kdy kůň na aktivní pobídku správně zareaguje. Pokud použijeme aktivní pobídku a kůň nezareaguje, pobídka se nesmí stát pasivní. A platí to i obráceně, pokud kůň na aktivní pobídku zareaguje správně a pobídka se následně nestane pasivní, kůň začne aktivní pobídky ignorovat a to vede k nežádoucímu otupení.
Pomůcka otěží
Pomůckou otěží je míněno působení ruky jezdce za pomoci otěží a udidla na hubu koně. I tyto pomůcky se dělí na pasivní a aktivní. A aktivní by se daly rozdělit na vydržující a zadržující. Dále ještě rozeznáváme pomůcku povolující.
Vydržující pomůcka se používá při přechodech z vyššího chodu/ruchu do nižšího chodu/ruchu nebo při přechodu do zastavení. Pěsti zůstávají na místě a drží zesílený tlak tak dlouho, než kůň změkne v hubě a přijme lehké přilnutí. Nutné je působení holení a následně lehká ruka jezdce. Zadržující pomůcky vyžadují již aktivní zákroky jezdce - mírný tah zpět, ale pouze pomocí prstů jezdce, nikoli celé ruky. Důležitý je tlak holení. Zadržující pomůcky je nutné střídat s vydržujícími pomůckami. Povolující pomůckou se rozumí, když si kůň může vytáhnout otěž a natáhnout krk dopředu a dolů. Pěsti jezdce zůstávají na místě a pouze prsty otěž povolí a kůň si sám otěž vytáhne, aniž by přerušil přilnutí (kontakt s rukou jezdce). Nikdy však kůň nesmí otěž jezdci vytrhávat z ruky.
